Po napadení bezbranného státu Ukrajina agresorem Ruskem byla přijata řada sankcí. Jedním z nich bylo vyloučení agresivního Ruska ze systému SWIFT. Co to sakra je SWIFT a jak funguje? Prozradíme na následujících řádcích.
Samotný název je zkratkou - Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication nebo jinými slovy - Společnost (či sdružení) pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci. Je to v podstatě společnost, která poskytuje služby spojené s finančním směrováním a komunikací mezi bankami po celém světě. Sídlí v Belgii a jedná se o druh družstva. V praxi spočívá její činnost v zajišťování bezpečného a spolehlivého přenosu zpráv mezi bankami v různých zemích. Jeho zvláštností je, že se zabývá pouze zprávami o finančních transakcích (tj. která banka má zaplatit jakou částku které jiné bance). Prostřednictvím systému SWIFT se neposílají žádné peníze, pouze informace obsažené v platebních příkazech. To znamená, že když se někdo rozhodne převést peníze ze svého účtu v České republice na účet svého kamaráda na Slovensku, česká banka pošle slovenským bankám zprávu o převodu prostřednictvím systému SWIFT. Samotná výměna peněz proběhne později prostřednictvím některého z platebních systémů (v současné době se v EU používá systém TARGET2). Podle statistik bylo v roce 2021 prostřednictvím systému SWIFT denně vyměněno přibližně 42 milionů zpráv o finančních transakcích.
Další nezbytnou službou, kterou SWIFT poskytuje, je vedení BIC kódů neboli "SWIFT kódů", což je kód, který umožňuje identifikovat zemi, banku a konkrétní pobočku banky, kde mají být peníze přijaty (pokud tento kód chybí, banka platební příkaz sama nepřijme - v internetovém bankovnictví se zobrazí chybové hlášení a platební příkaz je vrácen na pobočku banky k doplnění pracovníky banky). Obvykle se jedná o kombinaci 8 nebo 11 písmen a číslic. První čtyři znaky jsou vždy písmena a představují identifikátor banky, druhé dva znaky jsou rovněž vždy písmena a označují zemi (CZ pro Českou republiku, DE pro Německo, SK pro Slovensko atd.) Další dva znaky mohou být jak písmena, tak číslice a označují, kde se nachází sídlo banky, a poslední tři znaky jsou kódem konkrétní pobočky banky, která slouží příjemci peněz. Podle této logiky je příkladem SWIFT kódu Equa bank EQBKCZPPXXX: EQBK je zkratka banky, CZ označuje, že se jedná o Českou republiku, PP, že centrála je v Praze, a místo XXX je uveden kód jedné z poboček. A protože členy systému SWIFT je více než 11 000 finančních institucí na celém světě, je tento kód udržován pro každou z nich, aby mohly rychle a bezpečně komunikovat.
Společnost SWIFT vede na svých internetových stránkách aktuální statistiky o aktuálním využívání systému. Z údajů ke konci března 2022 vyplývá, že v březnu bylo prostřednictvím systému vyměněno 960 milionů zpráv (přibližně 44 milionů denně) a od začátku letošního roku bylo zpracováno 2,699 miliardy zpráv (o 8,67 % více než loni).
Myšlenka vytvořit systém pro poskytování těchto služeb se poprvé objevila v roce 1973. Tehdy se 239 bank z 15 zemí spojilo, aby našly řešení problému, se kterým se všechny potýkaly - bezpečnost a spolehlivost mezinárodních plateb. V té době si banky vyměňovaly informace o svých finančních transakcích prostřednictvím systému Telex, což však vyžadovalo ruční psaní a čtení zpráv. Evropské banky se zároveň obávaly, zda nepodstupují příliš velké riziko, pokud celý systém výměny finančních údajů kontroluje soukromá společnost, a to americká, jako tomu bylo v případě FNCB se sídlem v New Yorku, která svého času provozovala celosvětovou výměnu informací. Proto byl v květnu 1973 v Bruselu založen SWIFT s ambiciózním cílem poskytovat globální službu pro výměnu finančních zpráv a vytvořit pro ně společný jazyk. Prvním generálním ředitelem byl Karl Reutersjöld, samotnou komunikační síť navrhla společnost Logica a vyvinula ji společnost Burroughs Corportion. Hlavními prioritami ve fázi vývoje byly soukromí, efektivita, bezpečnost a spolehlivost. Od prvního okamžiku začal SWIFT vyvíjet komunikační standardy a systém zpracování dat. V roce 1975 byla vypracována provozní pravidla a postupy a v roce 1977 byla prostřednictvím nového systému odeslána (a úspěšně přijata) první zpráva o finanční transakci (v té době již bylo aktivními členy 518 bank z 22 zemí). Všichni ve finančním sektoru byli nadšeni, ale výsledky předčily i ta nejoptimističtější očekávání - jen za první rok SWIFT zpracoval více než 10 milionů zpráv.
Osmdesátá léta znamenala pro SWIFT velký rozmach - počet uživatelů, geografické pokrytí a provoz v systému se několikanásobně zvýšily. V tomto období se také připojily první centrální banky, což systém dále legitimizovalo. Na konci 80. let 20. století měl SWIFT již 2 814 členských organizací v 79 zemích a ročně zpracovával téměř 300 milionů zpráv. Tento trend pokračoval i v 90. letech a byl doplněn důrazem na bezpečnost, který se objevil s rozšířením internetu. V roce 1999 tak počet zpracovaných zpráv přesáhl 1 miliardu. Na začátku nového století pokračuje vývoj, a to jak z hlediska technologií, tak i podílu na trhu, přičemž se zaměřuje na spotřebitele a jejich dynamicky se měnící potřeby.
SWIFT v současnosti sdružuje více než 11 000 finančních organizací z více než 200 zemí (ve skutečnosti z celého světa) a denně zpracovává více než 40 milionů zpráv. Odhaduje se, že více než polovina mezinárodních převodů peněz na světě využívá systém SWIFT.
Z organizačního hlediska je kladen důraz také na bezpečnost - síť je spravována třemi centry pro správu dat, po jednom v USA (v Culpeperu ve Virginii), v Nizozemsku (v Zutterwaudu) a ve Švýcarsku (v Disenhofenu). Většina informací je mezi nimi sdílená (tj. dostupná alespoň na dvou ze tří míst) a aktualizovaná téměř v reálném čase. V případě poruchy nebo jiných nepředvídaných okolností tak systém nepřestane fungovat. Zajímavé je, že každé z těchto center je schopno zpracovat veškerý datový provoz v systému SWIFT. Vzhledem k různým předpisům o ochraně údajů a přístupu třetích stran se údaje z Evropy od roku 2009 v USA neukládají. Jinými slovy, evropská data jsou uložena v Nizozemsku a Švýcarsku, zatímco data z USA a dalších mimoevropských zemí jsou uložena v USA a Švýcarsku.
Kromě přenosu finančních zpráv a udržování kódů SWIFT je systém v praxi odpovědný také za syntaktické standardy finančních zpráv. To znamená, že informace požadované ve zprávě o převodu a způsob jejich zápisu jsou velmi specifické, předem definované a udržované v normách (ISO 9362 pro bankovní zprávy a kódy, ISO 20022 pro schéma zpráv finančního sektoru atd.). Účelem toho všeho je rychlost a spolehlivost - takové standardizované zprávy jsou zpracovávány automaticky (tj. extrémně rychle) a pravděpodobnost jakýchkoli chyb je minimalizována.
Dnes - se čtyřicetiletou historií za zády - má SWIFT konkurenci. CIPS je čínský systém výměny zpráv pro mezinárodní platby v jüanech, jehož členy je 1 280 finančních společností ze 103 zemí. SFMS je indický vývoj v této oblasti a SPFS (Sistema передачи finansovaniya messaging) je ruský experiment z roku 2014 s přibližně 400 členy (včetně 23 zahraničních bank z Arménie, Běloruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Švýcarska). Přestože struktura a způsob fungování systému, jako je SWIFT, jsou poměrně jasné a transparentní, jeho alternativy mají k popularitě a objemům transakcí, kterých dosahuje SWIFT, poměrně daleko.
Na první pohled se zdá, že SWIFT je velmi úspěšný a užitečný projekt, kterému nelze nic vytknout. V praxi se však právě systém finančních zpráv ukázal před deseti lety jako vážný problém ve vztazích mezi EU a USA.
Po útocích z 11. září 2001 bylo v USA přijato několik zákonů, které různým orgánům činným v trestním řízení poskytly značné pravomoci k ochraně před terorismem. V roce 2006 se společnost SWIFT dostala do hledáčku CIA a několika dalších vládních agentur. Na organizaci byl vyvíjen silný (a úspěšný) tlak, aby poskytla přístup do svých databází za účelem sledování finančních transakcí. Krátce poté, v září téhož roku, však Belgie oznámila, že takovéto zpřístupnění údajů americkým agenturám je porušením belgických a evropských zákonů o ochraně údajů. Právě kvůli tomuto sporu byly databáze v roce 2009 odděleny, takže evropská data jsou uchovávána pouze v Evropě a přístup k nim probíhá v souladu s místními zákony. Na konci roku 2009 však EU podepsala s USA prozatímní dohodu o poskytování informací za určitých okolností. Trvalo to poměrně krátce, protože Evropský parlament ji krátce poté zamítl. Hlavní důvody jsou dva - žádosti z USA jsou označovány za "vágní" (na toto téma existuje zvláštní zpráva EUROPOLu z roku 2011) a není možné splnit požadavek, aby byli evropští občané informováni, když jsou informace o nich poskytovány americkým službám (Alexander Alvaro z německé skupiny Svobodných demokratů v Evropském parlamentu se o to pokusil, což bylo podrobně popsáno o něco později v článku v časopise Spiegel). O dva roky později Spiegel opět zveřejnil důkazy o tom, že americká Národní bezpečnostní agentura zachycuje a analyzuje data ze systému SWIFT, ale všechny osoby a společnosti zmíněné v článku takový postup popřely.
Když se před několika měsíci poprvé objevily úvahy o vyloučení ruských bank ze systému SWIFT, komentáře se tvářily, jako by šlo o zcela nový nápad. Skutečnost je však jiná - vyloučení ze systému SWIFT již bylo použito jako nástroj mezinárodních sankcí. Mluvíme o vyloučení všech íránských bank ze systému v roce 2012 v důsledku sankcí, které Spojené státy uvalily na Írán v souvislosti s jeho jaderným programem. Toto rozhodnutí účinně zablokovalo mezinárodní obchod Íránu s ropou a dalšími komoditami a podle odborných odhadů se ztráty během období omezení odhadují na přibližně 40 miliard USD. V roce 2016 se většina íránských bank vrátila do systému - v té době bylo dosaženo dohody o jaderném programu (tzv. společný komplexní akční plán) a sankce byly zrušeny.
V roce 2014, po anexi Krymu, zahájilo Spojené království iniciativu za vyloučení Ruska, která však nenašla velkou podporu. V reakci na to však Rusko začalo vyvíjet vlastní systém finančního výkaznictví - JFS - jako záložní variantu pro případ, že by se sankce staly skutečností. V témže roce došlo k dalšímu pokusu o vyloučení bank ze systému SWIFT - tentokrát ze strany palestinských aktivistů, kteří požadovali, aby byl všem izraelským bankám odepřen přístup do systému. Ani jejich žádost nevedla k žádným skutečným krokům, protože podle oficiálního vyjádření SWIFT nemá systém pravomoc rozhodovat o politických a ekonomických sankcích.
K poslednímu skutečnému vyloučení bank došlo v březnu 2022 - sedm největších ruských bank bylo počátkem tohoto měsíce vyloučeno ze systému SWIFT v rámci sankcí proti Rusku za jeho válku na Ukrajině. Řešení tohoto případu teprve přijde.
Kreditní karta je pozoruhodný finanční nástroj, který umožňuje jejím držitelům flexibilitu v oblasti jejich osobních financí. Kreditní kartu si představte jako malé, ale efektivní vybavení pro cesty, které vám umožňuje nakupovat dnes a platit později, a to vše s dodatečným bonusem v podobě dalších výhod a možných řešení. Níže uvádíme detailní...
Minimální mzda v České republice byla stanovena na 17 300 Kč měsíčně pro rok 2023. Oproti minulému roku se jedná o zvýšení o 1 100 Kč. Kromě měsíční mzdy byla rovněž stanovena hodinová mzda ve výši nejméně 103,80 Kč. K tomuto navýšení došlo s účinností od 1. ledna 2023.
Stříbro, tento krásný kov s charakteristickým leskem, vždy fascinovalo lidstvo. Ale stříbro není jen dekorativní, je rovněž ceněno pro své jedinečné vlastnosti a široké využití v průmyslu. V dnešní době je stříbro také jednou z možných investičních příležitostí. Ale vyplatí se investovat do stříbra?
V dnešní době se stává nebankovní půjčka čím dál tím atraktivnějším způsobem financování pro mnoho lidí. Nejedná se o tradiční formu financování, kterou by nám poskytla banka, ale o formu půjčky, kterou poskytují nebankovní instituce. Tyto instituce mohou být různé - od společností specializujících se na mikropůjčky až po společnosti poskytující...
